Člověk bez domova. Stačí těch pár slov a v hlavě se nám může objevit řada představ a předsudků. Jenže za každým člověkem, kterého potkáme na ulici, je konkrétní životní příběh. A hranice mezi bezpečným bydlením a jeho ztrátou může být mnohem tenčí, než jsme ochotni si připustit.
Desátý říjen, Mezinárodní den lidí bez domova, proto není jen dnem lidí, kteří dnes nemají kde bydlet. Je také připomínkou křehkosti jistot, jež většina z nás považuje za samozřejmé.
Lidé bez domova se stále setkávají s pohrdáním a představou, že si za svou situaci mohou sami. Ale někdy stačí opravdu jen málo. „Rozvedl jsem se a rozkmotřil se s rodinou, takhle jsem přišel o vlastní střechu nad hlavou,“ vzpomíná pan Josef z jižní Moravy na příčinu, kvůli které se před devíti lety ocitl na ulici.
Lidé bez domova se také stávají vděčným terčem jednoduchých politických hesel. Je totiž snazší slíbit, že lidi bez domova někam „uklidíme“, než odstraňovat příčiny, kvůli kterým se na ulici ocitají.
Charita volí jinou cestu: pomáhat konkrétnímu člověku a současně usilovat o řešení příčin bezdomovectví. V roce 2025 provozovala 30 nízkoprahových denních center, kde lidé mohou využít například hygienu, stravu nebo možnost odpočinku. Centra loni zaznamenala 251 712 návštěv. Charita zároveň provozovala 23 nocleháren a 21 azylových domů pro muže a ženy.
